44. – Až skončí tahle zima...

05. 12. 2012 | † 01. 01. 2014 | kód autora: EsN

Současné počasí mi naprosto vyhovuje...

Letošní Vánočky (a čas jim předcházející) zdárně aspirují na Řád černého emo lva. Budou kruté, líté, neúplné, studené, hubené, úsporné a možná i plné reflexivní lyriky psané pod mostem.

Proč?

1) Bolí mě zuby. Ano, asi po deseti letech mě bolí zuby. U zubařky už jsem byla. Moje vadná sedmička vlevo nahoře evidentně dosluhuje, s tím jsem tak nějak počítala. Ale proč mě občas bolí i pětka (jako hodně bolí, tvářím se, jako kdybych žrala skořápky), když tam nic nemám? Ani plombu? To je vážně to poslední, co mi ke štěstí chybělo. Stávám se mistrem ve žvýkání na pravé straně a dentální nit jsem paranoidně začala nosit v kapse. Objednaná na desátýho, tak uvidíme, co z toho vzejde.

2) Všichni si myslí, že jsem asi počítačový mistr a hojně mi svěřují své miláčky. Proboha proč. Pak to dopadá tak, že se mi třeba po reinstallu systému nedaří zapnout wifi, protože prostě tlačítko není zahrnuto v zařízeních, přitom wlan0 se jeví jako přítomné, pouze neaktivní. Achné. Myslím, že mám o zábavu postaráno.

3) Šla bych ven, až bych brečela. Ani ne tak kvůli ptákovině typu rozsvícení stromečku, jako spíš na nějakou dlouhou potulku v nočním mrazu. Miluju ten pocit, když mráz štípe, kde může, když mi tuhnou kosti a ruce a chodidla při pohybu bolí. Jen tehdy se cítím tak nějak líp. Ráda postávám na zastávkách pod pouliční lampou a čtu si. Nebo prostě jen tak koukám, kde co lítá a pobrukuju si zvláštní, místy falešné popěvky. 

4) Zjistila jsem (už poněkolikáté), že svět je pěkně připitomělé místo, kde všem jde o všechno a nikomu o nic.

5) V návaznosti na bod 4 jsem se v zájmu zachování duševního zdraví rozhodla přestat jakkoli snažit dělat něco navíc.
(a tady končí spisovná mluva)
Prát se o úspěch. Bejt v něčem dobrá. Proč taky. Je mi z toho akorát tak ne volno. Okej, beru, vypadá to, že jsem zlenivěla, ale fakt si radši dám dvacet kliků a dva kilometry k tomu, než abych se deset minut potila na jazykový soutěži. Nebo mnohem radši napíšu článek, ve kterým si budu sypat na hlavu nejenom popel, než abych se prostě nadechla a na jeden zátah dopsala tu práci. Měla jsem měsíc vynucenou pauzu. Vybouchla jsem u toho. 
Dělat něco navíc je vždycky ušlechtilý a ceněný, snaha a zuby se cení, jak říká kamarádka. Ale rozhodla jsem se, že skončím u dárcovství krve a kostní dřeně, to ostatní nemá hlubší význam.
Ten elitářskej pocit, kdy se teda rozhoupete nebo vás k tomu nepřímo někdo/něco dokope a najednou zjistíte, že jste zase jinde a že tam vlastně ale vůbec být nechcete. Fuj. Všichni příliš často omílají věty typu "jsi dobrá", "tyjo to já bych nemohla/nezvládla/nedělala", neznáte pojem volný čas, naposledy jste běželi jen pár metrů na autobus nebo v baráku do schodů, nemůžete se posunout dál v tom, pro co jste se momentálně nadchli (maďarská a německá konverzace, reprodukční cyklus sovy pálené, vybrané kapitoly z literární teorie, praktické užití alexandrínu, further using of modal verbs and reported speech, Kristus a Máří Magdaléna v sousoší Noli me tangere tuším od Berniniho, obhrouble působící rýmovačky Františka Gellnera, počítačová hra Botanicula a poslední díl vašeho nejoblíbenějšího komiksu), protože je tu něco důležitějšíh...

...... a vůbec všecko. 
Kromě rodný půdy pro psychický i fyzický kolaps si taky vyvíjíte spoustu umělých závazků, slibů a jiných ptákovin, které by jinak neexistovaly. Takže takové to "za další odstavec další cukrlátko", "za kladné ohodnocení lepší pocit" sice nějakou tu dobu fungovalo, ale mě už to opravdu začalo obtěžovat. Možná jen neumím čelit vlastní neschopnosti, trpím chorobnou potřebou odkládat povinnosti, nevím. Ale do zpěvu mi hodně dlouho nebylo. 
Když na to půjdu z druhé strany než od lesa – UŽ DOST, PROSÍM, NETRESTEJTE NEBOHOU MÁJU. Děkuji vám.

6) Rodina je to nejlepší i nejhorší, co vás může potkat. Liter(e)ally.

7) Kromě zubů mě dnes na schodech rozbolelo i koleno levé 1 ks a kotník levý 1 ks. Už jenom čekám na tu kyčel a budu volat Zadara. Co s náhlou bolestí nám bohužel na pondělní akci LF UK (první pomoc) jaksi neřekli. Nevadí, třeba to přebolí.

8) V anketě o Nejlepší portrét druhé skupiny mající hodinu Dfo ve středu jsem dostala celé dva hlasy! Hurá!

A vůbec, chce se mi z toho všeho spát. 

Až skončí tahle zima,
roztají bílé sněhy.
objeví se země       staronová.
Až skončí tahle zima,
zlomí se ledy,
vylejí se řeky            z břehů.

A zatím vítr skulinu hledá,
kořalka čirá bude doceněna...
A zatím vítr skulinu hledá,
kabát bližší než        košilela...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.