Malé básnění pozdní noci

30. 07. 2009 | † 01. 01. 2014 | kód autora: EsN

Ano, článek se možná jmenuje Malé básnění pozdní noci, ale tyto básně jsou jedny z mých asi nejnovějších. Normálně prostě sednu a chytám slova do sítě, ale na to jsem dnes už dost unavená. Tedy pramenu inspirace nad klávesnicí se dočkáte někdy příště :-)

Vítr 

 

Vzal mi účes, dal volnost,

znásobil uvolnění.

Dělá to zas, žádná drzost,

nic mezi námi není...

 

nic mezi námi není ...

 

 

Průvan

 

Průvan krátí si cestu skrz dveře mé,

nechce být sám venku v mlze, 

více ne.

 

 

Průvan v srdci mám,

zase prostřelené je...

 

 

...ať původce činu hnije v base,

srdce nemocné je!

 

 

Přestává bít, najednou ticho,

je klid...

 

 

Nechtělo pít, nemělo šťávu,

přestalo žít...

 

přestalo žít ... !

 

 

V zrcadle a za ním

 

V zrcadle vidím svou ustaranou tvář,

ač mláda jsem, nedbám mála let,

jsem zklamána, že nespatřím polární zář -

v budoucnu, snad - bohužel ne hned.

 

 

 

Oči probodávají zrcadlo modří svou,

obočí mi tázavě kmitá,

 

 ústa se zdobí perlou - nadávkou,

v pravici krumpáč se zmítá - - -

 

 

 

První rána je pro zrcadlo posledním vzdechem,

pro mne je to nádech první,

 

 však nikdy mne nenapadlo hledat za zrcadlem,

 

krásná bytost se ve střepech zrcadlí ...

 

Někdy i pouhý střípek postačí,

abychom se rozhodli,

zda za zrcadlem býti či ne.

 

 

 

Však slova nám nikdy nestačí,

abychom odsuzovali,

když v ruce jen střípek zůstane...

 

když jen střípek v ruce zůstane ... 

 

 

 

 

No, tak pro dnešní noc asi končíme.

 

 

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky literatura

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.