Za objektivem I. - František Drtikol

19. 03. 2011 | † 01. 01. 2014 | kód autora: EsN

frantisek_drtikol_portret

   

   Krádež v Uměleckoprůmyslovém muzeu mě přinutila konat. Ne, nechystám se hledat pachatele na vlastní pěst, jen mě to přimělo konečně uskutečnit první z mých článkových plánů - pár článků o lidech za objektivem. A vzhledem k zveřejněné události začnu právě tímto českým fotografem. Na hodině fotografie jsme si promítali poměrně zajímavý dokument, zatím se mi ho ale nikde nepodařilo vypátrat, takže vám ho asi neposkytnu.

Za správnost nezodpovídám, má paměť není světová, na internetu nikdy není stoprocentní pravda a knihy o fotografii jsem už dávno, dávno vrátila a tupé opisování asi není moc přínosné.

 

Jmenuji se Drtikol. 

Drtil jsem kola, která mě svírala.

Jsem fotograf.

Fotografoval jsem světlem.

Píši do duší lidem světlem poznání.

Narodil se roku 1883 v Příbrami, kde absolvoval gymnázium. Po jeho ukončení se vyučil ve fotoateliéru místního fotografa Antonína Maltase, následně studoval tři roky v mnichovské fotografické škole, kde se mu doslova otevřely nové obzory; pak získával zkušenosti po ateliérech v Německu a Švýcarsku. Vrátil se do rodné Příbrami - zde se ale jeho záměry moc neuchytily a tak se i s fotografickým nádobíčkem přemístil do stověžaté Prahy, konkrétně do Vodičkovy ulice. Zde fotil hlavně portréty, díky kterým se jeho ateliér stal jedním z center uměleckého dění v hlavním městě, zpočátku spolupracoval s Augustinem Škardou, později pracoval sám. Portrétoval například T. G. Masaryka, Maxima Gorkého, Bohuslava Martinů nebo Emu Destinovou. Ve 30. letech svůj ateliér prodal (prý kvůli tehdejší krizi, ale spekuluje se i o úředním zásahu kvůli fotografování nezletilých dívek), jeden rok vyučoval na Státní grafické škole a poté se vlastně fotografii už nevěnoval. Odstěhoval se do vily na Spořilově a věnoval se malbě.

V Praze se začal rozvíjet jeho zájem o ezoteriku, mystiku a tajemno. Zajímal ho hlavně buddhismus, studoval a překládal do češtiny mnoho starých textů. Po skončení éry jeho slavného ateliéru se tento zájem ještě více prohloubil, v podstatě tím skutečně žil. Díky jednomu z jeho tehdejších žáků, Evženu Šteklovi, se zachovala jeho buddhistická kudalíni jóga v takřka nezměněné podobě. Kromě toho se v poválečné éře angažoval i v politice a byl aktivním členem KSČ.

Jednou z jeho modelek byla i jeho první žena, výrazová tanečnice Národniho divadla Ervína Kupferová. Z pětiletého svazku vzešla dcera Ervína, manželé se rozvedli kvůli angažmá v Rusku, kam s sebou Ervína vzala i svou dceru. Podruhé se oženil v roce 1942 se svou žákyní Jarmilou Rambouskovou, která zemřela v roce 1959. 

Sám Drtikol zemřel v roce 1961, jeho zdravotní stav mu před smrtí nedovoloval soběstačnost, a tak se o něj až do posledních chvil starala jeho poslední žačka Anna Soukupová.

Od krajinářských studií a posléze portrétů se ve svém díle postupně dopracoval až k ženským aktům. Jeho fotografie jsou umělecky a skutečně precizně vyhotoveny - rád a často používal ušlechtilé tisky nebo malovaná pozadí. Oblíbil si styl art deco, který si však po svém upravil. Drtikolovy fotografie se na veřejnosti objevovaly již od roku 1911. O jedenáct let později, v roce 1922, se konala jeho první samostatná výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu (ach ten osud, že...).

Jako ukázku si dovolím všem tady ukázat i odcizenou fotografii. Jmenuje se 'Vlna'. Ještě jsem nezjistila, jestli se našla, ale pokud by tomu tak bylo, budu nesmírně ráda, že se vrátí tam, kam skutečně patří. Jestli se nevrátí ... no, tak bude asi nenávratně zahrabaná u nějakého zlodějíčka, což se mi zrovna moc nelíbí.

P.S. Na můj vkus je modelka trochu na hranici podvýživy, ale fotka je to pěkná. 

 

vlna

 

A tady ještě jedna, kterou mi vyplivl Google. Názvu jsem se nedopátrala.

 

drtikolll

 

Mějte se hezky, příště si vezmu na paškál někoho jiného - ještě nevím koho.

M.


 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky fotografie

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.